cobylo v posledním díle
Xiao-Mei žehlí oblečení, když k ní přijde Gabriell.
Gabriell: “Máš chvilku, Xiao-Mei? Asi je to hloupost, ale trápí mě to. Když jsi řekla "Prosím, nezabíjejte ho," myslela jsi Carlose? „
Xiao-Mei: “Ralph umřel, ne pan Solis.“
Gabriell: “Já vím. Ale řekla jsi zabít a ne mrtvý. Když jsem hodně rozzlobená, můžu někoho zabít, tak se ptám, jestli je nějaký důvod, proč se zlobit na pana Solise?“
Xiao-Mei: “Prosím, mám moc prádla.“
Gabriell: “Xiao-Mei...proč máš roztržené kalhotky?“
Xiao-Mei: “Upadla jsem.“
Gabriell odveze Xiao-Mei na prohlídku k lékaři.
Gabriell: “Dr. Bader minulý týden říkal, že oplodnění Xiao-Mei proběhlo v pořádku.“
Lékař: “Ano, já vím.“
Gabriell: “Já jenom, že cítí bolest. Tam dole. Když byste se mohl kouknout, hodně by se mi ulevilo.“
Lékař: “Samozřejmě.“
Gabriell: “A doktore, no...když už se tam budete dívat, můžete ověřit, jestli je ještě panna?“
Lékař: “Promiňte?“
Gabriell: “Neříkejte to nahlas, ale když uvidíte blánu, zvedněte palec.“ Lékař Xiao-Mei vyšetří a palec sice zvedne, ale směrem dolů.
Lynette balí její a kluků věci. Porter chce jít plavat, ale Lynette mu to nechce dovolit, jelikož už budou odjíždět. Porter vyleze na zábradlí a spadne z balkonu. Tom jede za Lynette a klukama do nemocnice. Porter má nakonec zlomenou jen ruku.
Tom: “Volal jsem ti, protože já ano. Můžu vysvětlit všechno, co jsi viděla, miláčku.“
Lynette: “Nezajímá mě to a jestli chceš mít tyhle ruce v pořádku, radši je ze mě sundej.“
Tom: “Já jsem tě nepodváděl, Lynette. Nikdy a nikdy nebudu.“
Lynette: “Viděla jsem tě s tou ženou.“
Tom: “Je to Nora. Potkali jsme se před 12 lety.“
Lynette: “Nezajímá mě, jak se jmenuje.“
Tom: “Poznal jsem jí dřív, než tebe. Byla tanečnicí na turistické lodi. Strávili jsme spolu jednu noc. Roky jsem o ní neslyšel.“
Lynette: “Tak proč jsi poslední dobou jezdil do Atlantic City každý víkend, abys jí navštívil?“
Tom: “Mám další dítě, Lynette.“
Lynette: “Cože?“
Tom: “Otěhotněla během té noci. Nora sama vychovávala to dítě a nic mi neřekla. Právě jsem to zjistil. To je ten důvod, proč jsem jezdil pryč. Nemám žádný románek. Ta holčička se jmenuje Kayla. Je jí jedenáct. Vím, že jsem ti to měl říct dřív, ale čekal jsem na potvrzení otcovství, abych měl jistotu, že jsem opravdu otcem.“
Lynette: “Proč tě tak dlouho nekontaktovala?“
Tom: “Říkala, že jí chtěla vychovávat sama. Asi si to rozmyslela miláčku. Je mi to tak líto.“
Lynette: “Ještě na to nejsem připravená. Nemáš ponětí, jak moc jsi mě vyděsil.“
Tom: “Omlouvám se.“
Lynette: “Už jsem tě nechala jít.“
V tom přiběhnou kluci a ptají se Lynette, jestli už pojedou domů. Lynette se na ně usměje a řekne, že ano.
Tom přesvědčí Lynette, aby se sešla s Kaylou a její matkou. Ale Kayla nepřijede. Pouze Nora a chce se bavit obchodně o výživném za posledních 11 let. Ale Lynette jí říká, že si to nemůžou dovolit. Že oni sami mají 4 děti a Tom, právě ztratil práci ale to Noru nezajímá a chce své peníze. Buď dohodou a nebo to půjde soudní cestou.
Matthew s Daniell nemají už žádné peníze a tak se Daniell chce vrátit do jejich domů pro peníze (zná kombinaci trezoru).
Susan vrátí Karlovi dům, co od něj dostala.
Susan: “Karle, nevrátím se k sobě. Nikdy. Potřebuješ se zastavit a uvědomit si, že to skončilo. Vezmu si Mika. Takže potřebuji, abys podepsal tohle, protože se nejdřív potřebuji rozvést.“ A položí před Karla rozvodové papíry.
Karl: “Mike tě požádal o ruku?“
Susan: “Ne. Chystal se, ale pak kvůli tobě přišel o kus zubu, pamatuješ? Vlastně ho chci požádat já. Zítra večer.“
Karl: “Předpokládám, že to zmírnilo obavy, když víš, že ti koupil prsten.“
Susan: “Možná si to myslíš, ale nezmírnilo.“
Karl: “Bylo těžké se na tohle zeptat pro muže, který tě pořád miluje, Susie.“
Susan: “Vím. Ale jestli mě pořád...miluješ, necháš mě jít.“
Karl: “Dobře, Susie. To můžu udělat. No, víš kde mě najdeš, kdyby to nefungovalo.“
A podepíše to.
Lynette chce jednorázově Noře napsat šek na 30.000 dolarů jako zpáteční výživné.
Bree drží připoutanou na lůžku a jediná možnost jak by se odtamtud mohla dostat, je konečně si promluvit s psychiatrem a tak na to Bree přistoupí.
Bree: “Věci se hroutily už doma, a já jen...Já prostě potřebovala místo, kde bych si mohla odpočinout, to je celé.“
Psychiatr: “Myslím, že je v tom víc.“
Bree: “Opravdu?“
Psychiatr: “Myslím, že to má co dělat s tvými dětmi.“
Bree: “Nechci o nich mluvit.“
Psychiatr: “Proč?“
Bree: “Protože se stydím. Moje děti byly můj život. Byly důvodem, proč jsem ráno vstávala, ale zklamala jsem je jako rodič...“
Psychiatr: “Myslíš, že jsi jako rodič zklamala?“
Bree: “Můj syn je sociopat a moje dcera mě nenávidí tak, že utekla z domova. Určitě nedostanu nic jako "Matka roku" v dohledné době.
Psychiatr: “Kdyby tady tvé děti byly, co bys jim řekla? Poprosila bych syna o odpuštění, že jsem se ho vzdala, a řekla bych své dceři, že mám plán, jak ji ochránit.“
Psychiatr: “A co je ten plán?“
Bree hodí psychiatrovi do očí písek. A uteče. Orson je na návštěvě u jedné z pacientek a vidí Bree jak utíká, ale neprozradí jí.
Gabriell nainstalovala do domů několik dětských odposlechů. Odpoledne když je u Lynette a Susan jim povídá o svém plánu požádat Mika o ruku se náhle v dětské chůvičce ozve hlas. Lynette si nejdřív myslí, že je to odposlech od Penny, ale časem zjistí, že je to úplně jiný odposlech.
Hlas muže: “Kde jsi se naučila takhle líbat, Xiao-Mei?“
Lynette: “Pardon, tohle je Pennin odposlech. Někdy se zachytí zvláštní frekvenci.“
Gabriell: “Ne, ne. nevypínej to.“
Hlas muže: “Ach! Počkej. Mám kolena na palubní desce.“
Hlas ženy: “Vrátila jsem sedačky zpátky. Je to lepší?“
Hlas muže: “Jóóóó.“
Lynette vypne chůvičku a Gabby běží domů, kde v autě uvidí Carlose s Xiao-Mei. Když Xiao-Mei přijde domů, tak Gabby sedí na schodech.
Gabriell: “Už jste s manželem skončili? Mám pro tebe nějakou práci.“
Gabriell s Xiao-Mei házejí Carlosovi věci z balkónu na trávník.
Carlos: “Můžeme si o tom promluvit, Gaby? Dala jsi mi svolení, pamatuješ? Řekla jsi: "Běž a s někým se vyspi!"
Gabriell: “To měl být nezávazný sex, Carlosi, žádné spaní se ženou, co nosí tvé dítě!“
Carlos: “Co se děje? Tak jsme vyrovnáni! Ty jsi měla románek a já taky!“
Gabriell: “Taky jsem měl důvod. Nikdy jsi tu nebyla! Byla jsem tu, Carlosi. Moc jsem se snažila být nesobecká a stavět tvoje potřeby nad svoje. Pro lásku boží, podívej se na mě! Chtěla jsem kvůli tobě být matkou!“
Carlos: “Máš plné právo se na mě zlobit, Gaby. Takže se jdu ubytovat do hotelu a až vychladneš, nějak to vyřešíme.“
Gabriell: “Zapomeň na hotel, Carlosi. Sežeň si podnájem.“
Xio-Mei si myslí, že jí teď Gabriell vyhodí, ale ta jí s rozhodně nechce pustit, když nosí její dítě.
Lynette a Tom pošlou Noře šek, která si druhý den s nimi přijde promluvit. A oznamuje jim, že jejich šek nechce. Že to není o penězích, ale že teď jsou velká rodina a ona se s Kaylou stěhujou do Arden Drive (což je ulice kousek od Wisteria Lane).
Daniell přijela domů pro nějaké peníze. Ale její matka změnila kombinaci u trezoru. Matthew jde k nim do domu. Kde na něj čeká jeho matka a říká mu, že ví, že to on zabil Melanii. Matthew jí vše vysvětluje, jak se to stalo. Že Melanie, chtěla udat Caleba a tak to musel udělat. Matthew odejde s páčidlem za Daniell a Betty volá policii. Bree přijde domů a načapá tam Daniell s Matthewem. A říká ji, že to Matthew zabil Melanii. Daniell jí nevěří. Ale Bree je nechce pustit a Matthew na Bree vytáhne zbraň. Náhle projde sklem kulka, která Matthewa zabije.(to policie ho zabila).
Susan pozve Mika na tajemné rande, kde ho chce požádat o ruku. Když Mike je ve městě, aby koupil pro Susan ještě květiny, tak ho srazí auto. Které ujede z místa činu. A můžeme vidět, že to Orson Hudge ho srazil.
Orson přijde za Bree a přiveze jí květiny.
Tohle je ulice, kde jsem žila a lidé, co byli součástí mého života. Potkali jsme se hned, jak se přistěhovali. Viděla jsem jak si sebou přivážejí nádherné sny o budoucnosti a naděje na lepší život nejen pro sebe, ale i své děti. Mohla bych jím říct, jak si lhali? Mohla jsem je varovat před trápením a zradou, co měly přijít? Ne. Tam, kde teď jsem, vidím, že si musí projít celou cestu. Cestu, co vede kupředu skrz strach a lítost, což nás zpomaluje a zabraňuje nám tak užít si cestu, co by jinak příliš brzy skončila. Ano, na té cestě jsou neočekávané odbočky a děsivá překvapení, která nevidíme přicházet, ale to je jejich smyslem. Nemyslíte?
KONEC
